|
|
|
chybati sě, -aju, -á ipf. k chybati 1. čeho (náležitého), s čím (náležitým) uchylovat se od něčeho, odchylovat se od něčeho 2. uhýbat, vyhýbat se 3. v čem pochybovat o něčem 4. váhat, rozpakovat se, chovat se nerozhodně 5. čím chybovat, mýlit se v něčem Sr. chybiti sě Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
chybati, -aju, -áš, impftiv., býti v pochybách, v nejistotě, pochybovati, kolísati se, in Zweifel sein, zweifeln, schwanken. — Nemúdří chybagy, kady to přicházie…, co sě děje při té svátosti Štít. uč. 118b; nemúdří… neznamenajíc božie moci i vzdivie sě jako chybagycz, kak by božie tělo mohlo býti v malého oplatka postavě tamt. Neoblením ť sě, kdež chybam, tázati ŠtítBud. 7. Ktož mě slyší neb čte mé knihy, kdež jest jist se mnú, tu drž se mnú; kdež chyba, totiž kdež pozná, že blúdil dřieve jinak mněv, než jest, vrať se ke mně; a kdež mój blud pozná, naveď mě t. 8. Ó tatíku! zda chybaṡ toto, zda nepomníš, ež atd. t. 54. Kto by chybal Štít. ř. 60b; pro ňež by chybal nedóvěře t. 15b. Proč chybaſs dubitas BrigF. 16b. V tom ť nechybam Štít. ř. 5a, chybati v čem; (Tomáš) aby nechybal u vieře t. 18a; i ti, ješto držie vieru pravú, jmají něco, v němž by chybaty mohli t. 78a; (někteří) počnú chybati u vieřě ŠtítVyš. 18b. Oni vnitř v sobě i chybachu o Kristu i míl jim bieše Štít. ř. 174a, chybati o čem. Proč chybaſs z silnicě Brig. 13, chybati z čeho m. s čeho, odchylovati se od čeho, srov. chybati sě a chybiti sě čeho. — ch. sě chybati sě rozpakovati se: macedonské tovařistvo ſie chybalo sěm i tam sociis haesitantibus Ol. 2. Mach. 8, 20. — Lidé, pravé ſie viery chibagicz… budú blúdiec plýtvati Krist. 37a, chybati sě čeho, uchylovati se od čeho. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chybati, -aju, -áš ned. pochybovat, být na pochybách, kolísat; — chybati sě rozpakovat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|